Filozofie

Garczyńského velmi početná knižní produkce je odpovědí na poptávku po přístupně podané orientaci v problémech, se kterými se setkáváme v běžném denním životě a k nimž má co říci i věda, zejména psychologie. Bystrý autor se v nich zříká spočinutí pouze v jediném oboru lidského vědění, a o tom, že tak činí záměrně, svědčí i jeho slova v úvodu přítomné knížky. Garczyńskému se do jeho knih nutně promítá rozmanitost jeho činností a zájmů. Vystudoval ekonomii a několik let působil jako národohospodářský publicista a rovněž pracoval jako úředník (na ministerstvu, v bance). Osvojil si čtyři cizí jazyky a působil jako učitel. Po řadu let dodává amatérským scénám své divadelní hry, napsal i román. Největší úspěch a značnou oblibu v jeho vlasti mu však získaly populárně naučné práce, jež sám chápe jako „cyklus všeobecného vzdělání“. Jejich vydání se nejednou opakuje. Patří k nim Umění pamatovat si, Umění rozhovoru, Psychické potřeby i Soužití snadné a složité, které již bylo přeloženo do češtiny (Mladá fronta 1977). Široký rozběh, často jen letmé pozastavení u vyznačených problémů, lehké nadhození otázek pouze jako podnět a inspirace, nezřídka bez důkladného komentáře užití historických příkladů jedním dechem zároveň s evokací těch nejbanálnějších situací z každodenního života, předkládaných obvykle formou jednoduchého dialogu, a přitom množství cenných postřehů a nemálo hlubokých myšlenek — takový je vnitřně spletitý charakter textů S. Garczyńského a můžeme si jej ověřit i při četbě jeho knížky Blad, Źródla, Unikanie (Omyl. Jeho zdroje a jak se mu vyhýbat), poprvé vydané v originálu r. 1973 a nyní předložené českému čtenáři pod názvem Chyby a omyly. Zmíněné široké rozpětí autorova zorného úhlu je úmyslné. Garczyński nechce opustit rozlehlé kolbiště života a proto uvádí „vedle chyb velkého ředitele podniku chyby malého Honzíka“. Dává-li přednost psychologickému hledisku, nezapomíná ani na některé praxeologické poznatky a využívá i hojných odkazů na jednotlivé myšlenky filozofů z různých dob bez zřetele (a namnoze i bez vnitřního vztahu těchto myšlenek) k celkové orientaci a povaze jejich učení.