Biografie a memoáry svět

Liza Dalbyová, americká antropoložka specializující se na japonskou kulturu a vynikající spisovatelka, se jako první cizinka stala skutečnou Gejšou. V osmadvaceti letech vstoupila do společenství gejš v Kjótu, do tajemného uzavřeného světa žen, jejichž povoláním je bavit muže, do vzrušujícího světa tradic, půvabu, krásy a erotiky, pro Evropany odedávna opředeného tajemstvím a romantikou. Poznala líc i rub tohoto života a po návratu napsala strhující výpověď o této oblasti japonské kultury.

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem se v centru pozornosti ocitla i celá jeho rodina včetně dětí, na které asi mohou být rodiče právem pyšní, jak se vyjádřila i Hillary Clintonová, když měla před volbami ohodnotit, co na soupeři oceňuje. Jejich matka Ivana, světoznámá Češka, první Trumpova žena, proto sepsala vzpomínky, v nichž se vrací jednak ke svému dětství ve Zlíně, studiu, emigraci, létům manželství s Donaldem Trumpem i pozdějším vztahům, ale především popisuje, jak důsledná a náročná byla jako matka na své děti, aby je negativně nepoznamenalo bohatství, ale naopak aby v nich podpořila vlastnosti, které je dovedou k úspěchu. Kniha obsahuje mnoho zajímavých historek ze zákulisí života Trumpova klanu a je doprovázena barevnými fotografiemi.

Čtrnáct necenzurovaných biografií.

Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století. Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě? Panovačný a uzavřený lodivod Calypsa projevoval stejnou vášeň pro oceán, film a sebe sama a své záležitosti, rodinu a své lásky vedl tak, jako by řídil posádku. Jeho starší syn Jean-Michel, který byl jeho spolupracovníkem a někdy také předmětem jeho vzteku, dnes vydává svůj díl pravdy. Mluví o svých zklamaných nadějích, o svých vzpourách – samotě opuštěné matky, o pozdním odhalení dvojího života, o zbabělosti a malichernostech velkého člověka…, ale také o uhrančivosti, jakou působila tato výjimečná bytost. Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií. Až do své smrti v roce 1997 psal, filmoval, odsuzoval nehospodárnost člověka, předvídal ekologické katastrofy, stále bojoval; jeho „Deklarace práv příštích generací“ získala podporu více než devíti milionů občanů z celé planety. Mysleli jsme, že víme všechno o veliteli Cousteauovi, dnes nám jeho syn odhaluje člověka místo legendy. Nepředvídatelný Cousteau, zřídkakdy dodržující zákazy, schopný velkých věcí stejně jako velkého sobectví. I když byl Jean-Michel jeho spolupracovník a přítel, jak rádi na veřejnosti tvrdili, přesto se dozvěděl až z tisku, že jeho otec soudně daroval jméno Cousteau parku oddechu, který otevřel na Fidži v roce 1995. Vypráví o problémech, které s sebou nesl život ve stínu ambiciózního otce, který měl jen příležitostné přátele, s nimiž se bez vysvětlení rozcházel poté, kdy ho doprovázeli celé roky na jeho projektech. Otec, který dělil část svého života mezi dvě ženy a rozbil dvě rodiny. Jean-Michel byl jedním z mála, kdo se mu odvážili postavit, a odhaluje člověka mnoha tváří, který poznamenal své století. Od doby, kdy ho otec v sedmi letech hodil ve skafandru do vody, Jean-Michel stále zkoumá oceán. S Jacquem-Yvem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu. Pracuje na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille. Odnedávna se zapojuje i do rozvoje rodinného turistického střediska na Fidži, kde uplatňuje koncepci turistiky, která respektuje místní kulturu a životní prostředí. Po smrti své matky v r. 1990 a otce v r. 1997 zakládá v roce 1999 Ocean Future Society, aby zachoval odkaz svého otce při ochraně oceánu. Produkoval více než 50 filmů.

V životopisném románě přibližuje současný americký autor život a dílo slavného francouzského sochaře Augusta Rodina. Spolu s ním předvádí celou plejádu vynikajících osobností uměleckého i politického života, s nimiž se Rodin stýkal a jež zasahovaly do jeho lidských i uměleckých osudů.

Již v prvních měsících po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 nabízeli postupujícím německým jednotkám spolupráci jednotlivci i skupiny obyvatel SSSR. Jako své osvoboditele vítali Němce zejména příslušníci neruských národností, ale i sami Rusové. Chyběla však osobnost, která by dokázala soustředit armádu, bojující po boku Němců proti bolševickému režimu v Rusku. Tuto roli převzal generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (1900–1946), zajatý na volchovské frontě v červenci 1942. Donedávna úspěšný velitel Rudé armády objížděl zajatecké tábory a hledal i nacházel vojáky ochotné vstoupit do Ruské osvobozenecké armády. „Vlasovci“ spolu s Himmlerovými Waffen-SS bojovali na jaře 1945 ve ztracené válce. Stejně jako jejich velitel se dopustili osudového omylu, když nenašli cestu k protihitlerovským mocnostem, které usilovaly o vítězství demokracie. Sehráli dosti významnou roli v bojích Pražského povstání, ale v té chvíli již bylo pozdě… Pro velení Rudé armády i pro představitele politického vedení sovětského státu (ale i ve vnímání většiny krajanů) na příslušnících Ruské osvobozenecké armády zůstala pachuť zrady.